Výpis z deníku #1
Sloní rodinka

Jsou to dva dny a porad na to musím vzpomínat s úsměvem. Postupně mi dochází, co jsem vlastně viděl a zážitek se tak zda silnější než ze začátku. Cestou z Ooty do Mysuru jsme jeli přes národní park, řidič me však ujišťoval, že žádnou zvěř neuvidím v tuto hodinu, tak jsem nasadil sluchátka a únavou z dlouhé cesty usínal. V tom me probudí silné troubení a tak se podívám co se děje na cestě. Jenže nikdy nic tak nechápu kdo, co troubí a v tom se ozve další troubení. Řidič zpomalí a s úsměvem se podívá na mně. Podívej se na druhou stranu mi povídá a mně se rozzářili oči. Kousek od nás se pásla sloní rodinka ve volné přírodě a táta slon tam vytruboval. Nebyli to sloni ze zoo nebo ochočení aby vozili turisty sem tam ale rodinka, která si žila svobodně ve volné přírodě a kterých je na světě čím dál tím méně. I když to trvalo jen pár sekund tak nic tak úžasného jsem dlouho neviděl a věřím že, pokaždé když si na tenhle okamžik vzpomenu tak se musím usmát J  a přesně tohle jsou ty okamžiky, které ti zkrášlují život J těším se co dalšího mi indie přinese.